Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie > Dodatky z historie obce

DODATKY Z HISTORIE OBCE LIPOVÁ

Převzato z publikace 600 let obcí Lipová-Křtomil 1368-1968

Obec Lipová nebyla nikdy významnou obcí,bylo to sídliště lidu zemědělského na feudální půdě,podél silnice z Bystřice do Přerova při řece Bystřičce.
Také je pravděpodobné,že obyvatelé zaniklých obcí Karlov a Končany se přemístili do této obce.

KARLOV zanikl v době od roku 1420 do roku 1500.Byly to doby husitských válek a také obsazení Moravy uherským králem Matyášem, přátelé i nepřátelé ničili zemi,nešetřili životů.Po husických válkách moc feudálů se posílila a poddanství selského lidu bylo utuženo.To byli asi příčiny vylidnění obce,která byla snad i spálena bojujícími vojsky.Obec KONČANY zanikla bez pozůstatků a bez určení doby zániku.


Dle dokladů listinných byl domovní stav v obci tento:

1675 dle lánských rejstříků,domy nečíslovány..............32 domů
1755 dle lokální visitace vrchnosti.............................43 domů
1789 dle pozemkového katastru vrchnosti...................47 domů
1820 dle soupisu domů pro domovní daň.................... .57 domů
1835 dle Topografie Řehoře Wolného......................... 58 domů
1910 dle školní kroniky.............................................75 domů
1930 dle školní kroniky.............................................91 domů
1967 dle pozemkových knih.....................................111 domů

Úměrně tomuto domovnímu stavu přibývalo i obyvatel obce,
s vyjímkou od roku 1930 do roku 1947,kdy ubylo 43 osob v důsledku
války a poválečné doby.

Počet obyvatel v roce 1835........................................338 osob
Počet obyvatel v roce 1930........................................440 osob
Počet obyvatel v roce 1947........................................397 osob

Průměrný lidský věk v  roce 1900................................44 let
Průměrný lidský věk v  roce 1940................................58 let

Škola v Lipové    

Místní škola společná i pro obec Křtomil byla postavena v roku 1809 jako přízemní o jedné třídě s bytem řídícího učitele. 
V roku 1867 byla zvýšena o jedno patro,tam byly umístěny dvě třídy,v přízemí 
byl byt řídícího učitele a také druhého svobodného učitele.
V roku 1922 byla v přízemí upravena třetí třída a škola opravena nákladem
40 000 korun.
V roce 1941 - za protektorátu dle celkového plánu Němců pro naše vzdělání
byla jedna třída zrušena.
V roce 1942 nařízeno německými okupačními úřady odvést české mapy,obrazy,učebnice a knihy z žákovské knihovny,knihovna učitelská dána pod uzávěr,nařizeno povinné vyučování němčině a úřední styk německý.
Takový byl úmysl Němců s českým národem:Převychovat na Němce,některé
nežádoucí živly přestěhovat,aby český národ byl vyhuben jako Slované Polabští.

Společenský život na vsi

Společenský život v Lipové nebýval nikdy vynikající.Jediná hospoda bez vhodných místností,rovněž tak ve Křtomili.A také vzájemný styk občanů společensky byl omezen.Před lety se  hrálo někdy divadlo.Malá hostinská místnost byla rozdělena na dvě části, v jedné na prázdných sudech od piva postaveno bylo primitivní jeviště vypůjčené s kulisami ze sousední obce Prusenovic,místní ochotníci nacvičení cihlářským mistrem panem Šromem z
Bystřice zahráli nějakou hru ze života venkovských lidí.Byla to oběť od
učínkujících i od diváku,kteří trpělivě vydrželi.
Mládež chtěla tancovat.A také naučit se tancům nejen kolovým, ale i jiným
- národním tancům Besedě,Saroči apod.A zpívat chtěla.Večer po práci se sešla skupina na návsi,posedali někde na klády nebo na rolnický vál a zpívali,někdy i při doprovodu zednického klavíru - harmoniky.
Až přišel do obce dobrý mladý a obětavý učitel Josef Grňa,který nastoupil
v Lipové po smrti starého Pohromy a válečné události
Obec Lipová nebyla ušetřena živelných pohrom:požárů,povodní z horské říčky Bystřičky a také jiných přírodních zásahů.Nebyla ani vyjmuta z následků válečných událostí,postihnuvší Moravu.Byli to Tataři roku 1241,roku 1252 Kumáni-táhli přes Přerov k Olomouci,později vpády Uhrů,Husitské války,pak 30-ti letá po Bílé Hoře,roku 1622 sem vpadli Valaši vzbořivší se proti císaři, vpád 1626 opakovali,roku 1626 zde ustupoval se svým vojskem Mansfeld.
Poslední útrapy a hrůzy pronásledování s popravy lidí byly za okupace Němci 1939 - 1945
rechtora Václava Spurného.Ten dal mládež dohromady,učil novým národním a lidovým písním,tancům a chodilo se hodně
v neděli v létě do přírody,hlavně do lesa.Taneční místnost bývala u Vymětalíků na místě velké stodoly a také kdekoliv jinde pod kůlnou.Mládež
potřebuje se vyžít,potřebuje k tomu ušlechtilého a obětavého vedoucího a ovšem také vhodnou místnost.Škoda,že nadšený učitel byl později zákeřně zastřelen na novém místě v Trnávce na Vysočině,pachatel byl nenávistný Něměc.

Problémy hasičského sboru

V obci byl roku 1902 založen hasičský spolek,v němž bylo hodně mladých lidí.Také učitel Grňa.
V kterémsi roce odmítli mladí zúčastnit se pouti na Hostýn v hasičském kroji,u opasku těžká hasičská sekyra a těžká přilba na hlavě.Bylo ten rok velmi parné počasí a silnice byla pokryta silnou vrstvou prachu,že poslední v zástupu procesí nebylo v prachu ani vidět.
Byla z toho schůze všech členů spolku v hostinci,která trvala asi 4 hod.
a výsledek byl,že mladí složili zbraně,odnesli uniformu a výstroj k veliteli a zůstali doma, vystoupili ze sboru.Odnášel to učitel Grňa od starších lidí,že byl
původcem vzpoury.

Pasáček a vojenské manévry

Lipová ,jako jiná obec měla rozsáhlá pastviska po obou stranách obce.
Na sever za říčkou říkalo se za školou,od cesty po polní tratí Kopce až na konec lesíka Debřice.Terén byl nerovný,zbrázděný a částečně zarostlý keři a stromy.Na pravo od polní cesty před hájkem Debřicí stál mohutný dub.
Na druhé straně obce - říkalo se Za Nezdařilovým - byli pastviny ještě větší,táhly po nerovném terénu přes zmolu Debřu podél řídkých a osamělých borových hájků,podél Borošína a Kapavíkového lánu na Kamenici,ještě dále po svahu k potůčku lesnímu a také za ním až k lesu.Zadní část u lesa a později  i svah z Kamenice k potůčku byla přeměněna na chudé pole.
Pásl se jen vepřový dobytek.Pastýř býval v obecní pastoušce čís.62 na konci vesnice.Od jara do podzimu časně z rána zatroubil,lidé vypouštěli dobytek a za stálého troubení pastýř hnal sebrané stádo - jednou Za školu,podruhé Za Nezdařilovo.Mladý - čtrnáctiletý synek pastýřů pak převzal otcovo zaměstnání ,naučil se vytrubovat a naučil se všechny vojenské signály a pochody. Jednou po žních,když do obce přišel oddíl vojska na cvičení,jako každý rok v tento čas bývalo zde polní cvičení - manévry v malém,byl nevlídný den,nízká mlha a později drobný hustý déšť zamezoval průhled do dálky.Pasáček pozoroval jednotlivé oddíly vojáků,jak nastupují různými směry do polí.
Když hodiny ubíhaly,nebylo slyšet ani střelbu a nebylo vidět ani nepřítele,
domníval se pasáček,že už je po cvičení a že už vojsko odtáhlo jiným směrem do obce.Vystoupil proto na malý kopeček a zatroubil vojenský signál k ukončení cvičení.Poněvadž měl trubku laděnou jako praporní vojenský trubač,ozvalo se z několika stran opakování signálu,ale na trubkách níže laděných,které měly nižší oddíly vojska.Bylo po cvičení a vojáci se zpěvem odcházeli do svých ubytoven v obci.
Dohra byla u vojenského soudu a u starosty.Zavolali si páni pasáčka k výslechu.Předseda soudu-major-naladil přísnou tvář a vyslýchal:"Umíš
troubit? Umím.A znáš vojenské signály?Váhavě se přiznal a současně nabíral,aby vzbudil soucit.Tak nám něco zatrub,zde máš naší trubku."  
Po zdráhání a povzbuzení zatroubil,co páni chtěli.Důstojníci se bavili s klukem,jako knoflík velkým,major napřed přísně pokáral ,že se to nesmí,
že je to jen pro vojáky a že by mohl být trestán,ale nakonec se také zasmál
a bylo po soudu.Největší radost měli vojáci,že už ten den měli po cvičení,
plácali kluka po zádech a přinášeli komisárek.

Průjezd prvního automobilu

Bylo to asi v roce 1900,když obcí projíždělo první samohybné vozidlo.
Bystřičský továrník Thonet koupil si auto osobní a jel do Přerova.Silnice štěrkovaná,nerovná a prašná,vozidlo ještě primitivní,jako kočár bez koní,
vysoké sedadlo řidiče,v zadu dvě paní pod plátěnou stříškou.dělalo to velký rámus a jelo to pomalu,asi 20km v hodině.Lidé se sbíhali z polí k cestě,bylo
to o žních,aby spatřili ten zázrak.

Májové slavnosti

Vesnická chasa mívala své zábavy - na prvního máje postavilina návsi u kaple vysokou jedli,oloupanou z kůry a dokola pomalovanou červeno-bílou,
nahoře vršek ze smrčku,ověšený pentlemi a růžemi.Máj byl v každé obci a
chasa sousední obce měla úmysl sousedův máj v noci podříznout a vršek sebrat.To by byla velká pohana domácích.Proto se hlídalo.v sousedním stavení pod kůlnou nebo v prázdné světnici domácí chlapci hlídali,pro ukrácení chvíle se kouřilo,pilo na účet příští slavnosti kácení máje.Jakmile byl poplach,vyřítili se ven a nastala honba za pachateli,někdy se i střílelo aspoň
do vzduchu.Kácení máje bylo provázeno komickými výstupy u máje,pak průvod masek a občanů s opentleným vrškem šel návsí do hostince,kde byl borek zavěšen uprostřed místnosti u stropu a kolem se tancovalo. 

Vodění medvěda

V ostatky se chodilo s medvědem.To bylo také taková zábava s hudbou,
děvčata a hospodyně přinášeli pořadatelům se stárkem v čele dárky.Byly to
vajíčka,slanina i kořalka.Z toho si mládež pak za pomoci děvčat připravila hostinu se zábavou.A bývalo těch zábav různých více.Vesnická chasa držela pohromadě ,pokud stářím se rovnali.

O střelbě na Štědrý večer

Na Štědrý den večer se oslavovalo střelbou.Kdo měl jakou bouchačku,někdy to byl jen veliký domovní klíč s dírkou,a s propilovanou dírkou na konci roury prozapálení prachu sirkou.To obyčejně skončilo roztržením klíče a utržením nejméně jednoho prstu.
Bylo to roku asi  1904 ,kdy se střílelo snad naposled.Ten večer totiž někdo záměrně a zákeřně střelil do okna v 1.patru hostince č.4 snad v úmyslu ublížit majiteli,který pro svou povahu byl dosti u lidí některých,hlavně  u  vandráků neoblíben.Býval také starostou obce,a to přísným starostou.Na skříni měl ještě pozůstatek z útrpného práva středověkého,totiž vysušenou
býčí žílu.To bývala rána jako hrom a obyčejně pod takovým důkazem se pocestný přiznal.
Tak v jednom stavení , bylo to číslo 68,bylo tomu ku střelbě připraveno asi 7 lidí muž.pohlaví ve stáří od 17 do 24 let.Každý měl něco na dělání rámusu.Ve světnici se nabíjelo,většinou všichni měli předovky,ve skleničce střelný prach.
Jeden účastník měl revolver,ten měl nabito hned,pak čekal na druhé.Zapálil si fajfku a kouřil.Kamarád povídá při cpaní tabáku a zapalování:" Počkej,já ti připálím" a než si kdo mohl rozmyslet jeho úmysl,sypal z lahvičky prach do fajky.V okamžiku byl výbuch prachu v celé sklenici,stojatá petrolejová lampa zhasla a spadla ze stolu,doutnající tabák z fajky byl vyhozen na vysoko nastlanou postel,peřina začala doutnat a z pece v rohu světnice se šoural hluchý stařeček,který tam ležel a na nějž dolétlo dno ze sklenice.Zatracená pakáž,pořád to cosi svádí.
Po vzpamatování rychle světlo,peřiny udusit a prohlídka tělesná.Všichni, kdo byl okolo stolu a to byli všichni kromě stařečka,všichni měli ve tvářích zabodnuté drobounké střepiny z láhve od prachu.Naštěstí nikdo neměl zranění vážnější,ač byly hlavně oči ohroženy.
V protějším statku č.36,který je od silnice oddělen zahradou,tam byl štáb střelců mladších od 14 roků.Měli podobnou taktiku,ve světnici nabíjeli své manuelní zbraně a když hlídka hlásila,že my vystupujem ke střelbě,nastoupili také,a to pak bylo jak na frontě,okna jen drnčela. 
Šel po silnici hospodář z domu č.2 - známý šprýmař.Bylo tma,nebylo na
silnici poznat,kdo to jde.Když přicházel do palebné čáry,změněným hlasem povídá,jako by s někým mluvil : " Prosím Vás,kde to zde tak střílejí,já to musím vyšetřit a udat." Bylo to jako od četníka.
Mladí střelci už nestříleli,odhodili pistole a hnali se síní do dvora.V síni prostranné byl sklep s otevřenými padacími dveřmi.Ve tmě tam sletěl jeden,už nevylízal,skrčil se v koutě na bramborách,druhý vyběhl na kamennou násep a útočiště hledal v prasečím dřevěném krmíku hned z náspu.Prase polekaně náhlou návštěvou sice protestovalo,ale na změnu terénu už nebylo času.Ten zůstal u prasete v bezpečí.Hospodářův syn Bedřich,měl na sobě nové sametové zelené šaty,ten se na náspu nemohl v tlačenici stočit,tak skočil do hlubokého hnojiště,které bylo sice po vyvezení hnoje prázdné,ale bylo tam skoro po kolena zelené smrduté štávy.No nebylo času,jen přebrodit či přeplavat a honem do úkrytu.Ostatní kam kdo mohl:pod kůlnu,do hospodářského nářadí a jinde.
Když se dlouho nic neozývalo,vylézal jeden za druhým strachem bledý,jen Bedřich byl zelenější nežli jeho sametky.Ještě,že měl dobráka tatínka.Ale
hostinský udal u četníků atentát na něj,přišli četníci a vyšetřovali podle směru broků od stropu přes okno,že pachatel střelil z uličky do polí a tam také uprchnul.Nezjistili jej,ale zjistili všechny štědrovečerní střelce,povolali si je do Bystřice panu okresnímu,a bylo jich asi sedmnáct.Přiznání poloviční trest, proto pro přestupek zbrojního patentu každý na 24 hodin do klece.Tehdy nebylo podmíněných trestů.No bylo i tam veselo,když jich tam bylo tolik a
někdo nezapomněl na karty.
Myslím,že od té doby tak slavnostní střelby v Lipové nebylo,mimo ohňostrojů.Ale jinak lidé na vesnici žili jak se říká od béka do béka v samé těžké polní práci.To bylo malé odbočení do současnosti a nyní zase zpět k dokončení historických zápisů dle listin ve Státním archivu v Brně uložených.
Je to blížící se konec feudálních dob a osvobození od poroby.

Kroniky  obcí a kronikáři 

Každá obec v naší republice vede svoji kroniku.Tyto kroniky byly zakládány  dle pochopení a vzdělanosti obecního zastupitelstva a proto v každé obci byla "Obecní kronika" založena někde dřív,někde později.Dle dochovaných písemností byla kronika obce Lipové založena dne 1.ledna 1939 a kronikářem byl jmenován Klimeš Bohumil,rolník Lipová č.p.14
Tento vedl kroniku až do své smrti.Po něm nastoupil a od roku 1955 vedl a vede kroniku ředitel školy pan Kovařík František.
Roku 1912 byli starostové obcí vyzváni okr.hejtmanem k zapisování pamětní knihy.Věc tato byla vzata dosti lehkovážně v obcích a proto se zachovaly jen nepatrné záznamy.
Vládním nařízením o pamětních knihách obecních 30.1.1920 Sb.zák. a nařízení čís.80  je každá politická obec povinná založiti a vésti pamětní knihu obecní.
Nařízením Č.S.R. ze dne  9.4.1921 Sb.zák. a nařízení č.211,kterým se provádí zákon p pamětních knihách obecních,dle něho mají míti již všechny obce R.Č.S. pamětní knihu a to od roku 1922 ze dne 1.ledna......
Pamětní kniha shromažďuje látku,která má jednou budoucnosti býti pramenem pro místního dějepisce obce.Má ukázati budoucím pokolením jak
žijeme,nad čím se radujeme,co nás bolí,co myslí naší hýbe,co konáme dobrého a v čem chybujeme.Jest zapisovati obecní samosprávu,podniky obecní,požár,
povodeň,bouře,loupež,vraždy,úmrtí,úpadky atd.
Kroniku,co se týká uplynulých let,vypisuji hlavně dle vyprávění mého zemřelého děda Ignáce Klimeše,pokud v mé paměti utkvěla dále dle mých skromných poznámek,pokud jsem si je pro zajímavost poznačil,neb když jsem konal vojenskou povinnost a byl zaměstnán 21. měsíců ve vojenských kancelářích ,umínil jsem si,že sepíši soukromou knihu jen pro sebe a své potomky o osudech obce Lipová.
Mé poznačené poznámky jsou uvedeny od 1.ledna 1928,posloužili mi znamenitě a možno říci,že tato pamětní kniha má zápisy od 1.ledna 1928,
třeba že jest zapsána až v roce 1939 a největší část v měsíci lednu a
únoru 1940
   
V  Lipové,dne 3.března 1940  Bohumil Klimeš t.č.kronikář

Převzato z publikace Pobečví v proměnách času-2005

Místní jméno : 1850 Lipowa- Lipova,1854 Lipová
Vzniklo z přídavného jména lipová, tj. stráň, hora, louka, kde jsou lípy.
První písemná zmínka: 1368 Lyppowe, ZDO I, č. 971

Správní vývoj:
1. P  Bystřice pod Hostýnem                            ( P-panství - do roku 1848)
2. OP  Holešov ,1942 Hranice,1945 Holešov     (OP-okres politický)
3. OS  Bystřice pod Hostýnem                         (OS - Okresní soud)
4. ONV Holešov                                               (ONV - Okresní národní výbor)
5. ORP Přerov                                                 (ORP - obec s rozšířenou působností)
6. POÚ Přerov                                                 (POÚ - pověřený obecní úřad)
7. M  Dřevohostice                                           (M-matrika)
8. SÚ Dřevohostice                                          (SÚ-stavební úřad)

1850 osada Křtomile
1868 samostatná obec
1964 připojen k ní Křtomil jako část obce
1976 společný NV v Dřevohosticích
1983-1990 část obce Dřevohostice
1990 samostatná obec Lipová

Fara: Dřevohostice
Matrika:1657 (Dřevohostice)

Škola: Od roku 1809 škola,1949 - Obecná Škola 2 třídy.

Památky: Kaple sv.Cyrila a Metoděje

Rok

Počet obyvatel

Počet domů

1791

275

49

1869

376

59

1900

414

92

1950

414

100

2001

248

114